Oskárek - Žako Kongo

 

Jednoho dne jsem se rozhodla, že navštívím svou drahou maminku a společně zajedeme na chatu k tetě. Dojeli jsme tam a co nevidím...na pergole byla zavěšená klec a tam žako. Koukám na něj jako blázen a oči jsem z něho nepustila. Po nějaké době povídání začal i on vstupovat do naší konverzace čímž mě totálně dostal. Dlouhou dobu po té jsem nad tim ani nepřemýšlela až jednoho dne jsem ze vzbudila a měla to v hlavě. Začalo 2 měsíční pátrání na netu, Fb i nákup knížek a zjišťovala co se dá o tom co to obnáší a co takový papoušek potřebuje.

Hledání vhodného chovatele

To bylo asi to nejtěžší. Po dalším hledání jsem zjistila, že ne každý chovatel má DNA testy jelikož jsem chtěla samce, natož testy na nemoce jako jsou APV a PBFD. A nehledě na to, že jsem narazila i na podvodné inzeráty. Naštěstí zdraví rozum vyhrál a dala ruce pryč od takových rádoby chovatelů. Po velkém úsilí jsem našla chovatelku z Plzně, která vše co jsem požadovala měla a hned ji kontaktovala. Slovo dalo slovo a já posílala ještě ten den zálohu.

První návštěva u chovatelky

gallery

gallery

gallery

Po zaslání zálohy a musím podotknout že to bylo zcela na mě kolik zálohu pošlu a poté jsme se domluvili na termínu návštěvy, která pro mě byla důležitá z mnoha důvodů. Měla jsem možnost vidět odchov a v jakých podmínkách papoušci žijí. Další návštěva byla za měsíc a pak začali Vánoce a Nový Rok. Z chovatelku jsem byla pořád v kontaktu a ta mě po Novém roce volala, že Oskárek krásně baští zrniny i ovoce a přikrmuje jen ráno a večer a ze si v nadcházejícím týdnu pro Oskárka mohu přijet. Domluvili jsme se na termínu a já jen dokoupila přepravní box a vydala se směr Plzeň. Chovatelka mi k němu dala veškeré papíry, dokrmovací směs a i zrniny na které byl zvyklí a také mnoho rad do začátku jak přikrmovat kde jsem si to u ní i zkoušela v minulých návštěvách.

Příjezd domů

gallery

gallery

gallery

Fotky mluví za vše. Bylo to mimino a bylo moje. A tak začalo naše soužití. Po nějaké době jsem koupila kšírky a začala ho na něj učit neboť jsem s ním chtěla chodit ven. A pak najednou na FB vyběhla událost , že chodí parta lidí se svýma opeřencema do tenisové haly létat. Kontaktovala jsem tedy majitele a zeptala se jestli se mohu přijít podívat i s Oskárkem. Když jsem tam přijela bylo to něco neuvěřitelného. Tolik Ar tolik druhů papoušků. Byl to pro mě zážitek.

Po několikáté návštěvě jsem se rozhodla oslovit jednoho z účastníků, který měl aru a létal s ni na volno i venku jestli se mohu přijet podívat za nimi i ven jak letají. Postupem času nás tam chodilo více a začala naše neoficiální skupinka Uzavřených křídel Dostala a pořád dostávám mnoho rad a informací co se týče výcviku a tak i začal trénink na delším provázku.

Úlet

Dost často s Oskárkem chodím ven aby jsi zvykal na všední ruch venku a jak už bývá v naší skupině zvykem i můj Oskar měl tu šanci nocovat venku a proletět se skoro bez zábran. Vždy jsem si říkala, že mě se to stát nemůže, ale i přes sebevětší opatrnosti a to byla má chyba se to stalo. Byla to sekunda a byl pryč a ještě s kšírama jen bez vodítka, které mi zůstalo v ruce. Začalo pátrání na vlastní pěst do nočních hodin a po velké únavě pak šla domů s brekem. Hned ráno než se rozednívalo jsem opět vyrazila hledat. To už jsem kontaktovala naší skupinku, která postupně projížděl a odjížděla a pomohla mi v pátrání i letácích. Kontaktovala jsem vše co se dalo ale marně. Oskar nikde. Až odpoledne když se měnili lidé s pomocí hledání mi řekl jeden z našich členů jestli si nechci podívat k baráku. Přeci jen okolí znal a tou cestou chodíváme víc než často. Říkala jsem že je to nepravděpodobné, že letěl jiným směrem. A on opravdu byl kousek od baráku. Na zavolání přiletěl. Musel to někde stočit což už jsem neviděla. Snažil se sletět na ruku což se mu na potřetí skoro povedlo. Nicméně mi spadl ohromný kámen ze srdce. A je vidět, že při každé procházce si mapuje místa a okolí dobře znal.

Celý příběh od Vaška si můžete přečíst zde.

A jak to vidím dál

I nadále chodíváme ven, trénujeme létání na kšírkách s ostatními volnoletci a moc mu to svědčí a je spokojený. A zda se ptáte jestli se přidám k volnoletcům v naší skupině, tak to ukáže jen čas.

Mějte se rádi a papouškům zdar, Martina

gallery

gallery

gallery

 
zpátky nahoru