Příběh Diega

Jak nám ulétl ochočený ara arakanga a jak se ho podařilo po noci strávené venku najít!

Minulý čtvrtek jsme se společně s našimi ochočenými ary arakangami Diegem a Goldie účastnili srazu „volnoletců“ u obce Podolanka kousek od Brandýsa nad Labem. Krátce po příjezdu na místo a vypuštění papoušků se poblíž objevila skupinka lidí s modely motorových letadel, jejichž hluk a hlavně nízký průlet okolo nás vylekal obě arakangy natolik, že ulétly pryč. Goldie i Diega jsem měl dost dlouhou dobu nadohled, Goldie přistála na stromě zhruba kilometr od místa úletu. Diega jsem tedy sledoval dále, bohužel ale zaletěl za horizont. Poslední, co jsem zahlédl, že se z mého pohledu začal stáčet více doleva, ale pak mi zmizel definitivně z očí.

Šel jsem tedy zkontrolovat místo, kde dosedla Goldie a zkusil ji nalákat na ořech. Moc se jí nechtělo, tak jsem se šel podívat do míst, kde se mi Diego ztratil z dohledu a zároveň jsem zkontaktoval zbytek skupiny volnoletců, informoval je o úletu Diega a řekl jim, že netuším, kde by mohl být. Po zhruba tři čtvrtě hodině hledání v malém prostoru ve vyšších stromech a volání na Diega jsem se vrátil ke Goldie, která seděla ob dva stromy vedle (což mne docela vyděsilo, že nebyla tam kde jsem jí opouštěl) a okusovala pupeny. Zareagovala na druhé zavolání a přilétla ke mě, nasadili jsme kšíry a šli jsme na místo domluveného srazu.

Zmátl nás drak zbarvený jako Arakanga

Někdo z přátel řekl, že zahlédl Diega, ale na úplně opačné straně, než jsem ho viděl odlétat. Po vzrušené debatě jsme se shodli na tom, že to mohlo být káně, protože byl do pátrání nasazen i dron, který by Diega určitě vyplašil... Rozdělili jsme se do tří skupin a rozjeli se do různých směrů. My jsme jeli k vyvýšenému místu s remízkem, o kterém jsem tvrdil, že by tam Diego mohl být. Po cestě jsme kontrolovali mladé břízky okolo silnice. Při hledání jsme oslovovali kolemjdoucí pejskaře, chodce a cyklisty, rozdávali info a telefonní čísla, kdyby zahlédli nebo uslyšeli papouška, ať zavolají. Někdy v tuto chvíli někdo z přátel volnoletců umístil na Facebook zprávu, že se zalétla ara arakanga a nasdílel ji do papouščích skupin.

Když jsme dorazili k vyhlídce Kuchyňka (tak se jmenuje ono vyvýšené místo s remízkem), někdo zahlásil, že našel Diega. Bohužel to byl červeno-žlutý drak s modrými třásněmi, který na dálku neskutečně připomínal aru arakangu... Dvě skupiny pročesaly remízek skrz na skrz a nic, Diego se bohužel neozýval. Já s Goldínkou na rameni jsem obešel pěšky všechny vyšší stromy a skupiny stromů v poli, zbytek skupiny se rozjel do okolních vesnic dávat info lidem do hospod a obchodů, jelikož obecní úřady už byly zavřené. Po cestě jsem nasbíral pár kontaktů na obecní policie v okolí, útulek v Brandýse nad Labem a na myslivce...

Pravděpodobný let Diega

gallery

Let Goldie

gallery

Místo nálezu Diega

gallery

Okruh pátrání

gallery

Po zhruba dvou hodinách jsem se vrátil k autu a jeli jsme na místo srazu po úletu Diega. Tam jsme ještě pročesali pás pole s řepkou olejkou, kde mohl přistát z důvodu vysílení (nepravděpodobné, ale tonoucí se stébla chytá). Dalekohledem jsem také zahlédl v dálce na vysokém stromě nějakého ptáka, rozjel se tam autem, na místě se ukázalo, že to bylo káně... Lidé už se pomalu rozjížděli ke svým domovům, já jsem tu chtěl zůstat do setmění, kdyby se náhodou Diego nezačal k večeru ozývat... Zajeli jsme s Goldie i do nedaleké vesničky Brázdim, nad kterou je vyhlídka Kuchyňka a rozdal jsem tam kontakt na sebe spoustě lidem.

Mezitím jsem dostal echo od třetí skupiny, že mají Diega. Na místě se bohužel ukázalo, že to je ten drak... S Radkem Krautschneiderem jsme zůstali sami a ještě jednou jsme prošli vyhlídku Kuchyňka a přilehlé okolí a všechny vyšší stromy. Když už pomalu slunko začalo zapadat, vrátil jsem se na místo úletu, někdy se totiž stává, že se papoušek vrátí tam, odkud uletěl. Bohužel tam nebyl, ale bylo nádherné ticho, tak jsem poslouchal, jestli se z okolí neozývá.

Obvolal jsem všechny nasbírané kontakty předal info o úletu papouška. Já osobně jsem byl přesvědčen, že sedí někde na vysokém stromě a je dost unavený, proto se neozýval. Největší strach jsem měl z nočních teplot a z káňat. Obavy z nich mi vyvrátil myslivec, na kterého jsem dostal kontakt a který mi řekl, že dravců je velký podstav a potravy pro ně dostatek, takže nevidí důvod, proč by naháněli velkého barevného ptáka a ještě s nejistým výsledkem. Ještě k večeru Honza Potůček dal výzvu na facebookovou stránku webu Araruna.cz a o půlnoci rozeslal letáčky s výzvou na obecní úřady, aby je ráno vyvěsily na své webové stránky.

Pohled za milion

gallery

Šťastné shledání

gallery

Ráno jsem dorazil kolem půl šesté, ještě před rozedněním. Opět s Goldie na rameni (která byla chudinka celá rozespalá a otrávená). Volal jsem, pískal na píšťalku a ozývali se maximálně bažanti... Šli jsme s Goldie ke Kuchyňce, ale za chvilku se vrátili, protože Goldie byla zima. Zkoušel jsem volat na Diega a po půl hodině jsem ho možná zaslechl, popojel blíže k Brázdimi a zavolal. To už jsem ho slyšel zřetelně, vyndal Goldie z auta, zavolal na Diega a zbytek nechal na nich, už na sebe řvali a tím vzbudili všechny psy ve vsi. V 6:14 jsme s Goldie Diega lokalizovali. Po půl hodině, kdy už začalo vycházet slunko, se Diego párkrát prolétl vysoko nad námi a opět přistál na stromě.
Po nějaké době jsem došel k autu pro ořechy, papoušci po sobě opět začali řvát. Když jsem přišel zpět a začal krmit Goldie, Diego přiletěl téměř okamžitě nejkratší možnou cestou, dokonce se vmanévroval mezi dvěma stromy. Nevím, kdo byl šťastnější, jestli Diego, Goldie nebo já... Ale Diegův pohled, když mi přistál na ruce? K nezaplacení!!! A jako bonus mne silně klovl do palce... Do dvaceti minut, kdy mi Diego přistál na ruce, mi volali tři lidé z Brázdimi, že slyší papouška, takže je důležité v takových případech rozdávat kontakty!!! Diego, pokud tedy letěl v jednom kuse, uletěl zhruba 2,5 km. Ovšem, jak mi zmizel za horizontem, je otázkou, zda neletěl dále nebo neudělal mezipřistání... Vzdušnou čarou od místa úletu a nálezu bylo 1,2 km. Ještě bych chtěl dodat, že Diego seděl na nejvyšším bodě v okolí, takže měl přehled o všem, co se kde děje...

Tímto bych chtěl jmenovitě poděkovat lidem, kteří mi pomáhali s hledáním: Karlos Otruba, Hana Kratochvílová, Vašek Peričevič, Vlaďka a Michal Kalivodovi, Martina Boriková, Pavlína a Radek Krautschneiderovi, Michal Sloboda. Speciální dík patří Radkovi Krautschneiderovi, který zůstal a pomáhal hledat do setmění! Také bych chtěl poděkovat Honzovi Potůčkovi za umístění výzvy na facebookové stránce Ararauna.cz a hlavně za to, že udělal a rozeslal letáčky a výzvy e-mailem na obecní úřady v okolí.

zpátky nahoru