Je čtvrteční slunečné odpoledne a v jedné Facebookové skupině se objevuje příspěvek o ulétlém papouškovi v Praze. Paní, která příspěvek vytvořila v něm píše, že viděla létat papouška, nejspíše žaka, v jenom pražském parku na Jižním městě. Bohužel se jí ho nepodařilo odchytit. Celá naše skupina po přečtení toho příspěvku zbystřila, protože mnoho z nás to má na dané místo kousek a pomoc při hledání ulétlých papoušků nám není cizí. Bohužel se nám nedostalo dalších informací, a tak všichni vyčkáváme, jestli se na Facebooku někde něco neobjeví.
A tak se také stalo, bohužel až o pár hodin později večer, kdy se již začalo pomalu stmívat a ještě k tomu začala pršet. Manželům z Jižního města po špatně zajištěných kšírech uletěla samička Žako kongo Sára. Informace byly takové, že byla naposledy spatřena na střeše hotelu Opatov. Ihned jsem se snažil zjistit co nejvíce informací, jednak od paní, co papouška viděla v parku a jednak jsem volal majiteli, kterému papoušek ulétl. Po delší debatě, pár radách a ujišťování jsme se dohodli, že se sejdeme hned z rána za prvního světla právě u hotelu Opatov a papouška zkusíme společnými silami dostat dolů. Ještě ten den to bohužel již nešlo, jelikož byl papoušek na samém kraji střechy a začínala být velká tma a hrozilo by vyplašení a následný úlet do tmy. Večer se ještě domlouváme, kdo by byl k dispozici a kdo by mohl dorazit. Nakonec to vyšlo na mě a Martinu s tím, že další by mohli dorazit později. Martina to měla složitější, protože měla ještě za úkol sehnat pro každý případ drona a dalekohled od Radka,který bydlí u Mělníka a pak se vydala na Opatov. Oba jsme se vymluvili v práci způsobem “jdeme zítra ráno honit na sídliště ptáka.
Akce začíná
Další den, 5:30 ráno a já vyjíždím směrem k hotelu. Venku stále dost pršelo, což zvyšovalo šanci, že se papoušek nepohnul a bude na stejném místě, jak tomu většinou při nocování bývá. Alespoň takové byly naše prozatimní zkušenosti. Po příjezdu na místo se setkávám s majiteli Sáry a probíráme situaci. Zkoušíme obejít celý hotel a Sáru hledáme, bohužel k našemu zjištění ji již nebylo ze zdola vidět. Nejpravděpodobnější tedy bylo, že kvůli dešti zalezla někam nahoru na střeše, aby se schovala. Začali jsme tedy řešit, jak se na střechu dostat. Hotel funguje jako ubytovna, a tak jsme dostali od securiťáka kontakt na pana správce, kterého jsme nejspíše hovorem v šest ráno moc nepotěšili, ale byl velice laskavý a řekl, že do dvaceti minut bude na místě a vezme nás na střechu. V době čekání jsem se dozvěděl, jak to se Sárou vlastně bylo. Došlo ke špatnému zajištění kšírů, když byla na svém klasickém místě, kdy vyhlíží z otevřeného okna směrem ven z bytu. Sára se lekla při posouvání záclony a uletěla na nedaleký strom v parku naproti paneláku. Na tomto stromě strávila přibližně 2 hodiny, kdy nechtěla sletět dolů. Hlavní problém přišel až poté. Nedaleké děti odpálili petardu a Sára se extrémně vyplašila a začala létat po celém parku. Poté si to zamířila směrem k onomu hotelu, kde si sedla na balkón. Majitelé se ji tam ještě snažili odchytit, ale Sára byla tak ve stresu, že se v daný moment nenechala chytit ani od majitelů. Skončilo to tedy tak, že si to někdy v 21:00 zamířila na střechu hotelu.
Napoprvé to nevyšlo, ale...
Mezitím přijíždí správce a dovádí nás na střechu. Tu prohledáváme křížem krážem, ale k mému obrovskému údivu jsme Sáru nikde nenašli. Bylo velmi zvláštní, že by někam v jejím promočeném a zmrzlém stavu někam letěla. Opak byl však pravdou a Sáru jsme nahoře na střeše nikde nenašli, což byla čára přes rozpočet. Další bodem bylo tedy prohledávání okolí a majitelům jsme doporučili jít ihned vytisknout a vylepit letáky. My, nyní ve složení 3 členů Uzavřených křídel (Martina, Jana a já) a paní Barbory, která včera ohlásila spatření Sáry v parku. Chodili jsme, hledali, koukali přes dalekohled a volali na Sáru přibližně 2 hodiny. Bohužel věc se měla tak, že ze střechy tak vysokého hotelu (cca 19 pater) mohla doletět či doplachtit kamkoliv, a to velice daleko. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Ale to bychom přeci nebyli my, abychom nějakého uprchlíka nenalezli! Když jsme se po další okružní jízdě (pochodu) znovu blížili k hotelu, uslyšeli jsme naprosto jiný zvuk než dosavadní vrkání holubů a poštolek, kterých bylo v okolí opravdu mnoho - představte si mezi tolika holubi hledat žaka, uvidíte ho naprosto všude. Výhoda byla asi ta, že Sára uletěla i s červenými kšíry, ale naštěstí bez druhé části s gumou (právě v tomto místě došlo ke špatnému uchycení). No zpátky ke zvuku. Všichni jsme samozřejmě zbystřili a začali na Sáru ještě více hulákat, pískat a vydávat další zvuky. Po chvilce se opět ozval podobný zvuk. Začali jsme znovu pozorně zkoumat hotel a všechny jeho balkóny. No představte si, Sáru jsme nakonec lokalizovali na balkóně za sítí, asi 2 patra pod střechou. To bylo radosti. Okamžitě jsme dali vědět majiteli, který byl zrovna v copy centru tisknout letáky. Znovu jsme se všichni spojili se správcem, který nás dovedl do bytu, kterému náležel balkón, kde Sára byla. Majitel Sáru odchytit a takový pohled je vždy k nezaplacení. Jak papouška, tak majitele. Všichni jsme se ve štěstí rozloučili a určitě se s majiteli Sáry někdy potkáme na Podolance :-)
Uzavřená křídla opět bodují
Uzavřená křídla si tedy připisují další úspěšnou akci. Děláme to rádi a děláme to především pro papoušky. Rád bych také zmínil jednu důležitou věc. Pokud vám papoušek uletí, nečekejte s ničím. Dejte to vědět na internet. Okolo vás je spousta, spousta ochotným lidí, kteří vám rádi pomůžou a poradí. Nečekejte 4 hodiny, nečekejte 2 hodiny, nejlépe nečekejte vůbec. Čím dříve to dáte vědět co největšímu počtu lidí, tím dříve vám může někdo přijít pomoci a tím dříve se dozvíte informace o výskytu vašeho papouška.
Omluvte zhoršenou kvalitu fotografií. Během hledání byla trochu jiná priorita, než dělat hezké fotky. Ani počásí fotkám moc nepřálo. O to více nás těší výsledek.