Hledání Majkyho

  • Napsal(a)  Karlos Otruba

Byl pátek, přibližně kolem dvacáté hodiny večer, když jsem si na Facebooku všiml sdíleného příspěvku ze stránky „Ztratil se papoušek“. Jednalo se o papouška Ara Zelenokřídlý, který měl uletět v obci Měchenice, což je přibližně 30 minut jízdy od Prahy. No a jelikož jedno z našich mnoha krycích jmen pro skupinu je také Pátrací Křídla, ihned jsme přes náš skvělý skupinový chat na Facebooku zorganizovali na příští ráno pátrání ve složení Martina, Karlos, Jana, Venca a Goldínka. Po této domluvě následoval hovor s majitelem papouška, který mi vysvětlil, jak se celý úlet odehrál. Papoušek se jmenuje Majky a má svou venkovní voliéru. Kvůli osobním problémům musel v osudný den zůstat venku ve voliéře o něco déle, a když se pro něj majitel vracel, aby ho umístil do domu, Majky se něčeho lekl a vyškubl se z majitelova držení. Další důležité informace byla ta, že to je dnes druhý den, co je venku sám.

Následující ráno probíhají velké přípravy. Počasí nám moc nepřálo, a tak jsme se všichni museli dostatečně vybavit do deště. Akce začíná příjezdem Martiny ke mně, která to vzala rovnou z vinobraní. Měníme auta a já jako řidič se spolujezdkyní Martinou vyjíždíme pro další spolujezdkyni Janu. Ta nám při cestě byla velkou oporou ve formě navigace, i když občas zapomněla, že nejedeme na kole a vedla nás na cyklostezky :-). Po cestě se k nám také přidal Venca s Arakangou Goldínkou.

galery

galery

Po cca 30 minutách jízdy dorážíme na místo a volám majiteli. Ten po chvilce přibíhá. Získáváme informace, jakým směrem probíhal úlet a kdo papouška kde slyšel. Dobrá zpráva byla ta, že včerejší i dnešní den se několikrát údajně ozval. Domlouváme se tedy na postupu hledání a rozprcháme se do všech koutů Měchenice. Já jsem nejprve začal hledat s Janou, ale když jsme došli do slepé uličky, tak jsme se rozdělili. Několikrát jsem slyšel podivné zvuky připomínající aru, hodně z dálky, ale pokaždé to bylo z naprosto jiného směru. Nevěděl jsem, jestli se jedná o uprchlíka, a nebo se zrovna ozývala Goldínka. Každopádně pátrání pokračovalo a já jsem pobíhal po Měchenici odshora až dolů a zpátky nahoru – a to vám řeknu, nebyla to žádná prdel. Měchenice je postavena na docela velkém kopci a převýšení je zde dost velké, proto také cesta, která přes tuto obec vede je dělaná ve stylu „serpentýn“. Se zapůjčeným dalekohledem od Jany jsem se snažil pozorovat všechny vyšší stromy. Většinou na nich však sídlili menší ptáčci. Od majitele jsme se také dozvěděli, že Majky má zvláštní formu řevu, a tak nikdo z nás vlastně nevěděl, které zvuky mohou patřit jemu. Několikrát se tedy stalo, že jsme slyšeli nějaké zvuky a okamžitě se všichni tím směrem rozběhli, ale většinou to byl nějaký krkavec, Goldínka a nebo místní ovce :-). Občas jsme se s ostatními potkali a pár kroků ušli spolu. Chvilku jsem pozoroval Goldínku, která sem tam zakrákala, jestli náhodou někde nevidí či neslyší Majkyho, protože přeci jen vidí a slyší mnohem lépe než my. Ten se bohužel neozýval.

galery

galery

Po přibližně hodině a půl pátrání jsem uslyšel velmi zřetelné a protáhlé řvaní, které rozhodně nepatřilo Goldínce, krkravci ani žádné ovci. Ovšem nastal velký problém a věc, které jsme se všichni obávali. Řev vycházel z druhého břehu Vltavy, kde je velmi těžké se dostat. Všichni jsme se setkali dole u hlavní silnice a majitel začal na Majkyho volat. Ten se okamžitě začal ozývat mohutným řvaním. Majkyho předchozí řvaní jsme neslyšeli tak zřetelně, protože těsně před Vltavou vedla rušná hlavní silnice, která pravděpodobně jeho řev velmi zastiňovala. Všichni jsme měli ohromnou radost, protože nám bylo jasné, že se nachází na druhé straně někde na kopci a zbývá ho jen přesně lokalizovat. Super pocit. Nyní však přišel problém s tím, jak se dostat na druhý břeh. Zkusili jsme to s místními vodáky, kteří byli velmi ochotní, avšak problém byl v tom, že na druhé straně nebylo molo a všichni měli pouze větší lodě. Člun se nám nesehnalo podařit i přes několik pokusů. Nakonec si Mirek (majitel Majykho) vypůjčil kanoe a dostal se na druhou stranu. My jsme ho z dálky pozorovali, jak šplhá po strmých kopcích směrem nahoru, kde Majkyho slyšel. Když byl Mirek přibližně za polovinou kopce, konečně jsem dalekohledem zaostřil Majkyho, jak sedí na kraji větve docela nízkého stromu. O minutu později byl již v rukou Mirka. Po telefonické domluvě jsme mu vyjeli autem naproti vlakovému mostu, protože se bál s Majkym na vodu, což bylo velmi rozumné rozhodnutí. Vydal se tedy cestou na okolo, přibližně 1,5km po železniční trati. Na konci jsme na něj čekali my a Mirkova rodina. Majky od nás samozřejmě dostal odměnu viz foto.

galery

galery

Po velmi šťastném shledání jsme se všichni sešli na obědě v nedalekém kempu, kde nás pohostili výborným obědem, na který nás pozvala Majkyho rodina – za což jim velmi děkujeme. Dohodli jsme se, že budeme moc rádi, když nás někdy i s Majkym přijedou například na Podolanku navštívit - přeci jen, Majky už je vlastně volnoletec :-). Po obědě jsme se všichni rozloučili a společně vyrazili zpátky domů, protože některé z nás ještě čekala návštěva Karlína s papoušky, ale to je zase na jiný příběh. Mimochodem Majky uletěl vzdušnou čárou přibližně necelý kilometr, a to z velkého kopce dolů, přes Vltavu a zpátky na kopec. Samozřejmě mohl chytnout poryv větru a z takové výšky, odkud uletěl, mohl do místa nálezu doplachtit. Proto také říkáme, že i když papoušek podle majitelů nemá kondici, může s naprostým přehledem uletět i několik kilometrů.

Náš klub tedy opět nezklamal a zapisujeme si další úspěšné nalezení papouška. Všichni jsme měli strašnou radost a dobrý pocit, že jsme někomu opět dokázali pomoci. A jak vždy říkáme, ara se z 99% vždy najde. Pomalu bychom si na tyto akce mohli založit živnost. Uletěl vám papoušek? Volejte Uzavřená Křídla :-)

galery

galery

zpátky nahoru