Elinka - Ara Ararauna

Píše se zima 2012 a já jsem si zrovna domů přivezl samičku ary ararauny Elinku. Ihned jsem se do ní zamiloval. Měla čerstvé 3 měsíce a ještě jsem si ji musel občas dokrmovat pomocí dokrmovací kaše pro papoušky. První dny s ní byly opravdu zážitek na celý život. Ale k věci – papouška jsem si pořizoval s vizí takovou, že ho naučím volnému létání. A tak jsme hned v prvních jarních měsících dalšího roku začali usilovně trénovat. V zimě jsme samozřejmě trénovali doma nasazování kšírků a přílety na zavolání. Pravidelně jsem s Elinkou chodil ven na procházky, aby si zvykala na různé venkovní ruchy a vjemy. Další částí tréninku byly přílety na poli. Bohužel v té době nebylo mnoho lidí, kteří se o volné létání zajímali, a tak jsem během tréninků nasekal několik chyb, se kterými jsem měl později mnoho problémů. Jedním – a taky tím hlavním – byl problém s tím, že jsem pro účely tréninku papouška vyhazoval. Jak to už občas bývá, ze začátku je těžké papouška venku přimět k tomu, aby na vás přiletěl. V té době se to moc neřešilo a papouška jsem tedy vyhazoval, což se projevilo jako fatální chyba. Takový papoušek si totiž může říct, že si raději sedne na strom, protože ten ho nikde házet nebude :-).

gallery

gallery

gallery

Nový trénink

Během léta 2013 jsem měl tedy občas potíže s tím, že si Elinka častokrát vyletěla na strom, kde si posedávala někdy i několik hodin. Bohužel takto jsem si volné létání nepředstavoval a řekl jsem si, že je potřeba to spravit. Proto jsem se ke konci roku poradil s pár lidmi, kteří se volnému létání a správnému tréninku zabývali již nějakou dobou. A tak v roce 2014 začal trénink znovu, úplně od začátku a základů. Jednalo se především o motivaci papouška pro přílet z bidla na maximálně několik málo metrů. Rozhodl jsem se, že dokud si nebudu jistý, že je vše tak, jak má být, Elinku na volno nepustím. Během roku jsem také Elinku naučil několika trikům, jako je například roztažení křidélek či vypláznutí jazyku.

gallery

gallery

gallery

Samozřejmě jako každého správného volnoletce, tak i Elinku zasáhlo legendární noční spaní na stromě a sundávání pomocí hasičů. Naštěstí to bylo poprvé a naposledy :-).

Rok 2015

V roce 2015 jsem se po delší době rozhodl Elinku opět pustit na volno. Vydal jsem se na naše oblíbené místo – Podolanku – v době, kdy zde nikdo nebyl. Probíhalo to přesně tak, jak mělo. Elinka si sama hezky létala a dělala krásné kruhy kolem mne. Bylo vidět, že si létání konečně opravdu užívá a já byl nesmírně šťastný, že se nám to konečně takto správně podařilo :-). Bohužel v této době se také stala pro majitelé papoušků asi ta nejhorší věc, co se stát může. Elinka dostala zánět střev a po 14ti denní léčbě se začala pomalu, ale jistě škubat na bříšku. Do dnes nevím, čím bylo škubání způsobeno. Jestli to mělo co dočinění s onou nemocí, nebo šlo o nějaký jiný psychický problém. Většinu klasických věcí jsem ale vyloučil, protože Elinka byla jako moje vlastní dítě a dělal jsem pro ni první a poslední :-). Toto škubání tvralo zhruba rok.

gallery

gallery

gallery

Rok Uzavřených křídel

Další rok, tedy 2016, jsem se dal dohromady s dalšími lidmi – novými majiteli papoušků, kteří se chystali své papoušky také trénovat na volné létání. Společně jsme začali chodit ven a já občas pomáhal s výcvikem jak volného létání, tak jiných úkonů, protože jsem za ty roky nasbíral spoustu zkušeností, ať už těch dobrých či špatných – a to je to nejcennější. No a takto vlastně vznikla Uzavřená křídla – chodíme spolu ven dodnes, plánujeme společné akce a také si občas něco ugrilujeme :-).

Během našich společných volných letů s ostatními členy a papoušky jsem si všiml několika věcí. Například toho, že Elinka je opravdu hodný a vychovaný papoušek. Jsem rád, že jsem během výchovy neudělal moc chyb a vychoval si ji právě takovou, jaká je. Také jsem o tom konečně mohl přesvědčit některé členy mé rodiny, protože to měli možnost Elinku konečně s kým srovnat :-) Celkově je Elinka velmi nekontaktní, doma tichá a pořádná. Venku se naučila jednu super věc. Mezi její nejpoužívanější slovo patří klasické “Čááu”. To se Elinka naučila venku používat velmi vtipně. Ať už někdo přijíždí, či odjíždí, vždy dokáže v tu pravou chvíli všechny pozdravit. Také se naučila to, že když přistane na stromě, ze kterého na mě nemá výhled, ihned spustí svoje “Čááu” a já ji ihned odpovím. Vždy to všechny rozesměje :-).

gallery

gallery

gallery

Slovo závěrem

Na závěr bych také chtěl zmínit jednu – pro mě – důležitou věc. Elinka byla už od mala velmi bojácná. Ne ve smyslu nových věcí okolo ní, to jí vůbec nevadilo – například se mi ji podařilo naučit na mikinu :-) - ale velmi se bála cizích lidí a zejména ostatních papoušků. Během našich pobytů venku s lidmi z našeho klubu se však vše začalo měnit k lepšímu. Hlavní věc je asi ta, že se Elinka přestala škubat. Jak jsem již psal, nevím, co bylo příčinou a nevím ani to, že přesně proto se přestala škubat, ale vím, že společné pobyty venku s ostatními papoušky k tomu rozhodně pomohly. Další věcí byla její socializace. Umíte si představit mou radost, když Elinka, která by na sebe nenechala v životě sáhnout, přiletí venku na Podolance na Radka, který ji zavolá a naláká na kus ovoce. Prostě co na to říct. Někteří lidé tvrdí, že takovýto papoušci by se ven neměli vůbec brát a nemělo by se s nimi venku volně létat. No a u Elinky vidíte vzorový případ, že toho lze dosáhnout :-).

zpátky nahoru